!!Vše o ABBA. Najdete tu vše od členů skupiny po podrobnosti o písních!! ABBA SMILE

Říjen 2009

Anni-Frid Lyngstad pro Sveriges Radio 10.9.2009

30. října 2009 v 17:47 | Kisby:-DABBA*Smile |  Novinky

Anni-Frid Lyngstad pro Sveriges Radio 10.9.2009


10. září novinářka Lotta Bromé udělala s Fridou zajímavý telefonický rozhovor ve své pravidelné show na kanále P4 Extra Švédského rozhlasu.

Lotta: Vítej, Frido! Přímo z Francie, vítej v P4 Extra!

Frida: Díky moc, ahoj Lotto!

L: Tento týden jsme hráli alespoň jednu tvou píseň každý den a to je určitě občas potřeba.

F: To jsem opravdu ráda, že jste se mnou strávili celý týden.

L: Jak často posloucháš svou vlastní hudbu?

F: No, zřídka, řekla bych. Možná když cítím nějakou nostalgii nebo je nějaký jiný důvod, abych si to poslechla. Moje nahrávky pokrývají opravdu hezkou řádku let. Naposledy, když jsem poslouchala svoje písničky, jsem poslouchala věci z konce šedesátých let a zažila jsem spoustu legračních chvil, protože naštěstí se spousta věcí od té doby vyvíjela a také technika mého zpěvu se možná během těch let zlepšila. Ale byl to skvělý výlet zpátky v čase a jsem vděčná, že jsem mohla pracovat s tím, co mám opravdu ráda, a to je hudba.

L: Člověk by řekl, že Melodifestivalen pro tebe hodně znamenalo?

F: Samozřejmě. Když zmiňuješ Melodifestivalen, automaticky se mi vybaví moje první účast.

L: Víš, co si myslím? Myslím, že je to tohle (přehraje úryvek z Härlig Är Vår Jord). Myslela's na tuhle píseň, Anni-Frid?

F: (směje se) Ano, to je přesně ta, na kterou jsem myslela. Díky ní si uvědomuji, jak se hudba občas stává konzumním zbožím. Ale byla to úžasná a neuvěřitelně nervózní zkušenost. Jestli se nepletu, tuhle píseň složil Ivan Renliden.

L: Jaké to bylo, soutěžit tehdy v roce 1969?

F: Byla to zábava, vzrušení a nervozita - všechno v jednom. V té době jsem pracovala s Charliem Normanem a jeho ženou Dagny a ušila jsem si kostým, který se mi opravdu moc líbil. A potkala jsem tam různé umělce, se kterými jsem předtím neměla tu čest, jako např. Stena (Nilssona) ze skupiny Sten & Stanley. A taky Lasse Berghagen tam byl a myslím, že i Tommy Körberg.

L: Pamatuješ si, kolikátá jsi skončila?

F: Myslím, že čtvrtá.

L: To je úplně přesné! To není špatné.

F: Jakou já mám výbornou paměť! (směje se)

L: To určitě! Pak jsi samozřejmě později tu soutěž vyhrála se skupinou ABBA. Ale vraťme se zpátky a povídejme si víc o 60. letech. Bylo ti 13, když jsi začala zpívat s jazzovou skupinou?

F: Hmmm, bylo mi 13, když jsem začala zpívat, ale ve skutečnosti to nebylo dovoleno. Tehdy existovalo pravidlo, že vám musí být nejméně 14. Nevím, jestli to je pravda, ale tak mi to řekli.. Takže ano, bylo mi 13 - bylo to brzy, ale bavilo mě to.

L: Takže jsi lhala, když jsi tehdy měla zpívat?

F: Ne, nikdo se nikdy neptal. Ale kdyby se býval někdo zeptal, tak nevím. Tehdy nebylo všechno tak kontrolované jako dnes. A myslím,že jsem vypadala o mnoho starší.

L: Za chvíli budeme tady v této show mluvit o tom, jaké to je, když je člověku víc jak čtyřicet. Ty máš narozeniny v listopadu, takže co myslíš, jaké to je, když je člověku přes čtyřicet? Jakou radu můžeš dát nám, kteří bojujeme s krizí čtyřicátníků právě teď?

F: (směje se) To je legrační otázka, protože já teď momentálně bojuji se svou vlastní krizí šedesátníka! Ale dobře, zkusím to. Myslím, že čtyřicítka byla pro mě v mnoha ohledech krásný věk, ale to je spojeno hlavně s tím, v jaké fázi života jsem byla, a také s mým milovaným manželem Ruzzem. Potom mě život zanesl jinými směry. Myslím, že když má člověk krizi, ať už je způsobená stárnutím nebo něčím jiným, musí zkusit být šťastný každý den a získat z každého dne maximum. Měl by odhalit trochu hlouběji, o čem vlastně život je, a nezabývat se povrchnostmi, na které se naše společnost bohužel upíná víc a víc. Takže buďte sami sebou a mějte radost z toho, jací jste, z toho, že je důvod, proč jste tady, o to byste se měli starat.

L: Před chvílí jsme slyšeli další tvoji píseň ze 60. let: Räkna De Lyckliga Stunderna Blott (Počítej jenom šťastné hodiny).

F: (směje se) No, tím si nejsem tak jistá. Šťastné chvíle jsou jako bonusy, který vyvažují nešťastné momenty v životě. Myslím, že je důležité pamatovat si jak šťastné tak nešťastné životní okamžiky. To člověku dává životní rovnováhu a zkušenost. Často i věci, které nejsou zrovna legrace, nám pomáhají dospět a jsou něčím, co si člověk s sebou nese celý život.

L: Jak jsi to udělala ty, když mluvíme o smutku v životě a nacházení šťastných momentů, aby vyvážily život? Jaké je tvé tajemství?

F: Nemám v tomhle ohledu žádné tajemství. Musíte si razit cestu životem, až se stane cokoliv. V mém případě se to podařilo díky tomu, že jsem silná žena, ale když se podívám zpátky na některé věci, vidím, jak těžké bylo se s nimi vypořádat. Mám rodinu a přátele, kteří mě podrželi, a to je v době krize důležité. Na ničem jiném ani nezáleží; hlavně teď, kdy jsem zestárla, považuji rodinu za velice důležitou a je třeba se navzájem podporovat. Takže jste na té cestě společně. Nejsem jediná, kterou zarmoutilo to, co mě v životě potkalo. Stejně to prožívala moje rodina, moje děti - jak mé vlastní, tak ty nevlastní. Ale společně to lidé mohou zvládnout.

L: Říkáš, že jsi zažila smutné věci a předpokládám, že tím myslíš smrt svého manžela a dcery.

F: Ano, samozřejmě. Ale nejde jen o mé nejbližší, ztratila jsem i přátele. Ale to potká každého a člověk se musí vypořádat se svým smutkem jak se dá. Takový je život - člověk vyhrává i prohrává.

L: Tento týden jsme poslouchali i tvoji tvorbu ze 70. let. Píseň se jmenovala Anima Mia, ale ve švédštině zněl název Ett Liv I Solen - je to píseň z alba Frida Ensam. Pak jsi měla nějakou dobu pauzu, ale vrátila ses v roce 1982 s deskou Something's Going On, na které jsi spolupracovala s Philem Collinsem. Mám to album doma, má ilustrovaný obal.

F: Ano, namaloval ho francouzský malíř, můj dobrý přítel, který se rozhodnul, že udělá můj portrét. Byla to legrace. Nevím, jestli výsledek je nějak krásný, ale byla to legrace.

L: Aspoň vlasy jsou hodně červené.

F: Ano, vlasy byly hodně červené.

L: A kolem byla růžová, ne?

F: Ano, myslím, že jsem v té době měla nějaké růžovo-červené období (směje se). Mezi všemi těmi obdobími, kterými jsem prošla, co se týče mých vlasů!

L: V jakém období jsi právě teď?

F: Jsem, řekněme, ve starší dospělé fázi, která už se nebude nijak drasticky měnit.

L: Ukazuješ šediny?

F: Ne, to ne. Myslím, že mi šedá moc nesluší. Myslím, že to mám pozůstatek z doby, kdy jsem pořád musela být elegantní a vypadat dobře jako modelka. Ne, možná počkám ještě dalších deset let, ale to musíme počkat a uvidíme.

L: Takže teď máš vlasy tmavé nebo pořád červené?

F: Ne, mají cedrovou barvu s blond melíry.

L: To zní dobře.

F: Ano, je to docela pěkné.

L: Jsou dlouhé nebo krátké?

F: Něco mezi.

L: Naposledy jsi nahrála album v roce 1996?

F: Ano, bylo to v roce 1996.

L: S Andersem Glenmarkem. Takže to je už docela dávno. Nechtěla bys natočit další desku?

F: Hmm, nutkání zpívat mám pořád, ale jak jsme si tak s Agnethou řekly, když jsme se naposled sešly, člověk musí mít motivaci. A myslím, že motivace je ta tam, ALE nejsem si ZCELA jistá. Člověk by nikdy neměl říkat nikdy. Nemyslím, že bych se chtěla pustit do dalšího sólového projektu, ale dokážu si představit, že bych spolupracovala s jinými muzikanty, pokud by to byl projekt, který by mě namotivoval.

L: Vzhledem k tomu, že jsi o tom mluvila s Agnethou, nemohla by ona být tím hudebním partnerem?

F: To by bylo úžasné, ale nemyslím, že se to stane. S Agnethou jsme mluvily i o tom, že jak člověk stárne, chce víc a víc času trávit se svými vnoučaty a je i spousta dalších věcí, které vás zaměstnávají, takže nevím. Ovšem samozřejmě by to bylo skvělé, ale myslím si, že by to vytvořilo obrovský tlak právě proto, že by šlo o Agnethu a mě. Velké očekávání a všechna ta propagace, kterou bychom musely dělat. Myslím, že ani Agnetha ani já na tohle nejsme připravené. Už jsme si tím vším prošly za svůj život mnohokrát.

L: Přesto je to pokaždé velká událost, když se ty a/nebo Agnetha někde objevíte.

F: Myslím, že je dobře udržovat to kouzlo. Je to zábava účastnit se všelijakých ABBA oslav v jakékoliv podobě, ať už jde o film nebo muzikál Mamma Mia! A myslím, že naše přítomnost vytváří při takových příležitostech obrovskou radost. A také mi to dává příležitost užít si věci, které jsem dělala dříve.

L: Příští rok budeme mít ve Švédsku královskou svatbu a Victoria se jednoho dne stane královnou. Přemýšlela jsem, jestli bys nemohla změnit píseň Oh, Carl Gustaf na Oh, Daniel.

F: (směje se) Ne, ne, ne. Možná by to chtěla udělat Kjerstin Dellert, ale já rozhodně ne.

L: Díky, že sis na nás udělala čas, Anni-Frid.

F: Díky tobě, Lotto. Bylo příjemné si s tebou povídat. A díky všem posluchačům, kteří přetrpěli tento týden všechny mé staré písničky. Jsem velmi vděčná, že jsem mohla být hostem ve vašich domovech celý týden. Ještě jednou díky Lottě i všem posluchačům a každému, kdo pracoval na této show. Mějte se!

L: Ty taky! Počkej! Kdybys měla vybrat jednu píseň za všechna ta desetiletí, která by to byla?

F: To opravdu nevím. Ale řekněme Fernando z alba Frida Ensam, s kterou jsem prorazila jako sólová zpěvačka a byl to i velký hit později pro Abbu.

L: Dobrá. Zahrajeme tvoji švédskou verzi. Nashle!

F: Díky a nashledanou.

Ahoojík všem! :-* Moc se omlouvám, že sem tu celý říjen nebyl, ale to víte Obchodka! :-D Navíc mi ještě blbnul komp a jak tak špatně mohl pracovat natož ještě tady psát a dotvářet galerii. Ani jste o moc nepřišli, jelikož se moc novinek neodehrálo. Ale jedno jsem si nechal potvrdit a je to zajímavý článek, sice trochu neaktuální, ale určo vás zaujme. Právě jste si ho přečetli :-D
Tak se mějte báječně! :-*
Snad opět co nejdřív! ;-)
Zatím Ahoj! :-D
Váš Kisby :-)